2D vs. 3D

Tento článek se bude zabývat popisem základních stavebních pilířů zobrazovacích jednotek, tedy technologiích zobrazení obrazů dvojrozměrně nebo trojrozměrně.

Klasické 2D
Monitory zobrazující 2D obraz přestaly být pro filmaře a divíky zajímavé. Je to sice technologie osvědčená, nicméně pro někoho také už zastaralá. Je jedno, jestli 2D projekcí myslíte multisegmentový displej, CRT, LCD nebo plazmu. 2D obraz s námi je již poměrně dlouhý čas.

3D s pasivními polarizačními brýlemi
Pokud jste šli na nějaký 3D film do kina, jistě to znáte. Již při vstupu dostanete zajímavé brýle. Nejrozšířenější metoda se Anaglyf, dokonce existuje i algoritmus pro převod ze 2D. Pokud brýle sundáte, obraz se Vám bude jevit červeno-tyrkysový. A když si nasadíte brýle s barevnými filtry, vznikne iluze 3D projekce. Tato technologie je do značné míry nedokonalá, především ztrátou barevnosti. Polarizační brýle jsou buď zapůjčeny správcem kina, nebo si je za pár korun koupíte.

Stereoskopická 3D projekce s aktivními brýlemi
Čočky stereoskopické kamery jsou od sebe vzdáleny jako oči (cca 65 mm), a ta natáčí dva obrazy zároveň. Obraz se střídavě zaznamenává na pásku jednou z levé čočky a potom z druhé čočky, 5 snímků z levé, a 5 snímků z pravé čočky. Obraz se promítá na plátno dvojnásobnou rychlostí. Tato technologie je vyspělejší než pasivní, ovšem při projekci je nutné mít nasazené aktivní brýle, které obrazy rozdělí pro každé oko zvlášť, takže vidíme obraz trojrozměrně. Brýle však musí být napájeny, což nemusí být vždy pohodlné a nejlevnější řešení.

3D bez brýlí
Další vrstva s aktivními přepínatelnými čočkami, které umožňují měnit svůj úhel lomu, tak aby bylo možno kromě běžného dvojrozměrného obrazu zachytit i poměrně verohodný dojem 3D zobrazení. Čočky totiž dokáží nasměrovat daný pixel na levé nebo pravé oko. Někdy je tato speciální vrstva čoček nazývána různě, aby vypadala „vznešeně“, např. Xpol Stereoscopic 3D. Ačkoli se to zdá úžasné, i tato technologie může mít určité problémy, které 3D dojem mohou poměrně narušit. Některé objekty příliš „vystupující“ z obrazovky se mohiu zdýt zdvojené. Také není vhodné příliš hýbat hlavou ze strany na stranu, příliš moc mrkat, a podobně. Problém je v tom, že se lidský mozek musí na novou pozici určitou dobu přizpůsobovat. Posledním neduhem je velký vliv odlesků, takže je vhodné dívat se na 3D obraz spíše v příšeří, nebo lépe v úplné tmě.

Závěr
Je potvrzené, že však 3D obraz je horší vůči očím. Co se mého osobního názoru týče, zatím spíše dávám přednost 2D, ale zároveň 3D nijak neodsuzuji. Ale asi bych si monitor speciálně podporující 3D nekoupil, byl-li by výrazný rozdíl v ceně.

O Petr Fořt

Student ČVUT FJFI KSE ASI (Softwarové inženýrství v ekonomii). Zajímám se o počítače (programování, diagnostika chyb hw), hudbu. Mám rád grilování, táboráky, hraní na kytaru a srandu v dobré společnosti.