Začínáme programovat v jazyce C

Napsal
Martin Pitřík
– 7.6.2010Publikováno v: C++, Programování

Milí čtenáři, v tomto seriálu se naučíme, jak snadno vytvářet programy v jazyce C. Seriál je zaměřen spíše na začátečníky.
[ad code=1 align=center]
V čem programovat?

Pokud začínáte s programováním, mohu vřele doporučit program DEV-CPP. Ten v sobě integruje jak editor, tak překládač, ale navíc je k dispozici zdarma a v českém jazyce.

dev


Nyní si popíšeme základní části vývojového prostředí:

  • editor – slouží k psaní zdrojového kodu, ke psaní kodu můžeme použít libovolný textový editor (poznámkový blok, PsPad, …) a výsledný soubor uložit s příponou .C
  • preprocesor – předpracovává zdrojový kod a vkládá hlavičkové soubory (viz u popisu #include) a vynechává komentáře v programu
  • compiler – převede zdrojový kód do relativního kódu počítače tak, že adresy proměnných a funkcí jsou relativně zapsány do souboru  s příponou .obj, soubor s příponou .lis je protokol o překladu
  • linker – přidělí relavantním adresám adresy absolutní a připojí veškeré potřebné knihovny
  • debuger – hledá chyby v programu

Ahoj světe

Není seriálu o programování, který by nezačínal tímto programem. Program na obrazovce zobrazí text Ahoj světe. Na tomto programu si ukážeme základní konstrukci kodu.

Spustíme si tedy program DEV-CPP a vytvoříme nový soubor, do kterého zkopírujeme následující text:

1
2
3
4
5
6
7
8

#include 
 
int main()
{
printf(„Ahoj světe“);
getchar();
return(0);
}

Nyní jsme tedy napsali náš první program. Kompilaci provedeme stisknutím klávesy F9.

Jak to funguje?

Prvním řádkem programu je příkaz #include. Tento soubor slouží k připojení většinou hlavičkových souborů ke zdrojovému kodu. V našem případě vkládáme soubor stdio.h, který zajišťuje vstup a výstup programu. Dále následuje hlavní část programu main (), kterou musí obsahovat každý program. Mezi složené závorky napíšeme jednotlivé příkazy, které mají být v průběhu programu vykonány. Protože se jedná o funkci typu int, musíme navracet číselnou hodnotu pomocí příkazu return 0. Vracíme 0, pokud program proběhl v pořádku, pokud došlo k chybám, vracíme 1. Příkaz return není povinný, je ale zvykem jej ve funkcích (vyjma funkcí void) uvádět.

Dále zde máme příkaz printf, který slouží k vypsání na obrazovku. To co chceme vypsat umistíme v závorce do úvozovek (v příštím díle si povíme, jak vypisovat proměnné a také si povíme o formátovacích znacích). Posledním zde použitým příkazem je příkaz getchar(). Bez něho by došlo ihned po spuštění aplikace k jejímu ukončení, aniž bychom viděli text. Tento příkaz čeká na stisk klávesy a teprve potom se vykonává další část programu – v tomto případě jeho ukončení. Časem se pro tento účel naučíme používat funkci system(„pause“), která je pro tento účel vhodnější. Funkci nalezneme v hlavičkovém souboru stdlib.h.

Tento příklad sloužil jako nastínění, jak má program v C vypadat.

To by bylo pro dnešek vše. Příště si povíme, jak pracovat s proměnnými a povíme si o klíčových slovech v jazyce C.

Tagy:

O Martin Pitřík

Zajímám se o jazyk C, C++ a C#. V současné době stojím za vznikem projektu ElMetr, který si klade za cíl vytvořit program pro elektroniku zcela zdarma.