Omlouvám se všem čtenářům tohoto seriálu o programování v C, že museli čekat tak dlouho na nový díl seriálu. Jak jsem minule slíbil, tak dnes se podíváme na funkce.

Funkce je základní programovou jednotkou v jazyce C. Každý program v jazyce C obsahuje alespoň jednu funkci – funkci main().

Obecně můžeme funkci zapsat takto:

navratovy_typ identifikator_funkce (formalni_parametry)
{
     ....
     return navratovy_typ;
}

Definice funkce se skládá z těla a hlavičky. Pokud neurčíme návratový typ, je nastaven na int.

Formální parametry jsou lokální proměnné platné jen v dané funkci a u každého se udává datový typ. Více formálních parametrů oddělujeme čárkou. Formální parametry jsou volány hodnotou – tedy neovlivňují skutečnou načtenou hodnotu. Pro volání adresou používáme pointery.

Příkaz return ukončí funkci a předá nepovinnou návratovou hodnotu programové jednotce, která danou funkci vyvolala.

Funkci můžeme definovat před funkcí main() nebo za funkcí main(). Definujeme-li funkci za funkcí main(), tak musíme uvést deklaraci funkce v hlavičce programu. Musíme tak učinit proto, aby kompilátor věděl o použití funkce. Deklarace vypadá stejně jako hlavička definice, jen je navíc ukončena středníkem.

Pokud je potřeba, aby funkce nevracela žádnou hodnotu, čili vytvořit proceduru, tak uvedeme jako návratový datový typ void.

Rekurzivní funkce – funkce, která při svém běhu volá sama sebe. Musí obsahovat podmínku, která určí, kdy se má vnořování zastavit.

Příště se podíváme na pointery a pole a po příště již seriál zakončíme povídáním o souborech.